S nemocí, se kterou si nevíte rady, se dá bojovat alternativními způsoby…
Poté co se mi objevila nemoc, se kterou jsme neveděli, co dělat a která mne podržela čas delší nežli týden v nemocnici, pro mne začal nový život, nová etapa mého života.
Začala jsem si vážit více sebe, svého těla. Došlo mi, že se o své tělo i duši je třeba starat více, nežli o ostatní. Že nestačí se každý den jen nakrmit, vykoupat, vyčistit zuby a spát a ostatní čas trávit v práci a odpočinkem. Že potřebuji dělat i něco jiného, něco, co mne baví. Že potřebuji potravu i pro svou duši.
Lékaři mé nemoci počase pojmenovali, ale sami přiznali, že s nimi vlastně nic neumí, než doufat, že jediný lék, co na to je, zabere. Což se uvidí třeba za deset let. Vážím si jejich práce, ale výsledek mne neuspokojil.
Tak jsem sáhla po medicíně, které se říká alternativní. Navštívila jsem několik homeopatů, nežli jsem našla paní doktorku, která mi svým směrem klasické homeopatie velice sedla.
Díky ní i mých přátel jsem také objevila zajímavé knihy. Například knihu „Nemoc jako cesta“ od Thorwalda Dethlefsena a Rüdigera Dahlkeho. Nejen ta mi ukázala, že právě na nemoc se dá koukat jinak, nežli jako na trest. Mě například nemoc ukázala, v jakém kruhu se točím. Že se raději pořád zaměstnávám něčím, co mě třeba ani nebaví, na úkor svých koníčků, které ale vyžadují trpělivost.
Přidala jsem ještě návštěvy u lékařky klasické čínské medicíny. Začala jsem se věnovat józe, hraji si na tibetskou meditační mísu, našla jsem spojení na své vnitřní já. Hodně kreslím a i mé tělo se chová jinak. Většina příznaků mé nemoci se již neobjevuje a laboratorní výsledky se nehorší.
Já věřím, že svou imunitu srovnám, že mne má imunita už nebude ohrožovat svou přílišnou aktivitou, kterou mne je schopna téměř zničit.
Věřím, že když budu více rozumnět sama sobě, bude to správná cesta k uzdravení.
AUTOR: Kateřina Pařízková
