Autor: Petr Hoffmann, www.hpph.cz
V následujícím článku se Vám pokusím v kostce představit tuto fascinující léčebnou metodu, která v rukou zkušeného homeopata dokáže někdy až zázračně navracet zdraví. Homeopatie si za období své existence (cca 220 let) vydobyla nezastupitelnou pozici mezi léčebnými metodami a přesto, že je považována mnohými za kontroverzní, její pomoc vyhledává stále více lidí po celém světě. Mezi důvody pravděpodobně patří i fakt, že v posledních letech jsme svědky mohutného nárůstu výskytu tzv. „civilizačních onemocnění“ a syndromů, se kterými si konvenční medicína neví rady.
Na úvod musím předeslat, že celý článek se týká homeopatie KLASICKÉ, což je léčebný systém, vycházející z původních poznatků zakladatele homeopatie, německého lékaře Samuela Hahnemanna. Zdůrazňuji to proto, že později začly vznikat a stále vznikají nové homeopatické směry, které se od klasické homeopatie odklání. Většina klasických homeopatů, včetně mě, se s těmito novými metodami neztotožňuje, neboť se nezakládají na vědeckém podkladu.
Jak homeopatie vlastně funguje?
V homeopatii neléčíme nemoc jako takovou, ale pomáháme organismu posílit vlastní obranné mechanismy tak, aby dokázal chorobu překonat sám (pokud je to možné).
Pro názornější vysvětlení použiji srovnání s konvenční medicínou – přesněji s aplikací léků, potlačujících symptomy choroby – alopatií.
Alopatie = z řeckého állos (rozdílný) + páthos (utrpení, trápení, bolest)
Homeopatie = z řeckého hómoios (podobný) + pathos
Oba termíny zavedl koncem 18.století Samuel Hahnemann.
Náš organismus se v průběhu celého života snaží udržet rovnováhu – stav zdraví na úrovni fyzické i duševní. Používá k tomu různé obranné mechanismy. Potíže, které pacienta obtěžují, tzn. způsobují jemu (nebo jeho okolí) určitý diskomfort, nazýváme symptomy. Konvenční medicína diagnostikuje soubor symptomů jako určitou chorobu. Na tuto chorobu pak často použije lék působící proti těmto symptomům (alopatie), jinými slovy tyto symptomy potlačí. V homeopatii nevnímáme symptomy jako chorobu samotnou, ale jako prostředky, kterými se organismus snaží nastolit ztracenou rovnováhu. Proto je logické, že se pomocí homeopatického léku snažíme tuto snahu podpořit.
Jako příklad uvedu horečku. Homeopaté věří, že horečka není způsobena přímo viry či bakteriemi, ale že je to náš obranný mechanismus, který ji vytváří a snaží se zvýšením celkové tělesné teploty přemnožené mikroorganismy zahubit. My se tedy snažíme podat lék, který podpoří organismus v tom, o co se sám snaží. Proto se často po aplikaci správného homeopatického léku dostaví zhoršení stavu, nicméně proces uzdravení je pak o to rychlejší. Pokud se naopak horečka potlačí, rekonvalescence trvá déle nebo dokonce není úplná.
Dalším rozdílem je to, že konvenční medicína léčí pouze na fyzické úrovni, zatímco homeopaté věří, že symptomy, které organismus produkuje, jsou pouze projevy vnitřní nerovnováhy, na kterou je nutno zacílit správným lékem. Jakmile je opět nastolena vnitřní rovnováha, symptomy zmizí.
Při konzultaci se homeopat snaží nalézt lék (similimum), který se co nejvíce podobá aktuálnímu souboru symptomů konkrétního člověka. Jde o náročný proces, který vyžaduje výborné znalosti jednotlivých léků a homeopatické teorie. Proto se nedoporučuje jakákoliv homeopatická samoléčba pomocí literatury nebo informací z internetu. Homeopatie v rukou nezkušeného totiž nemusí být vždy neškodná.
A jak zjišťujeme účinky jednotlivých léků? Každý nový homeopatický lék se zkouší podáváním zdravým dobrovolníkům a sledováním symptomů, které u nich lék vyvolá. Pokud se zkoušená substance podává člověku dostatečně dlouho, začnou se dříve nebo později u každého jedince bez ohledu na věk, pohlaví nebo zdravotní stav projevovat reakce na danou substanci (symptomy léku).
Jaké jsou možnosti homeopatie?
Klasická homeopatie nikdy netvrdila, že dokáže vyléčit jakékoliv onemocnění. Nevratné orgánové změny nelze napravit žádnou metodou (i když existují např. případy cukrovky II. typu, ve kterých se homeopatickou léčbou podařilo obnovit Langerhansovy ostrůvky).
V homeopatii také rozlišujeme, zda je daný případ léčitelný nebo neléčitelný. Nezáleží zde tolik na diagnóze, ale především na úrovni zdraví. Zkušený homeopat dokáže rozpoznat celkovou úroveň zdraví daného člověka a poté stanovit, zda je léčitelný nebo ne. Dokáže také určit prognózu a odhadnout délku léčby. Pokud je člověk na léčitelné úrovni zdraví, je v homeopatii téměr lhostejné, jaká je lékařská diagnóza. Stejně tak může být léčitelná rakovina nebo mentální retardace jako může být neléčitelný ekzém a naopak.
Musím zdůraznit, že existují situace a odvětví medicíny, ve kterých není rozumné nebo efektivní homeopatii použít. Například život ohrožující infekce, sepse, chirurgické odstranění nádorů, nebo úrazy a moho dalších. Při úrazových stavech může homeopatie výrazně urychlit rekonvalescenci, ovšem dát nohu do sádry nebo zašít tržnou ránu homeopatické léky nedovedou.
Co je cílem homeopatické léčby?
Stav zdraví. Jeho definici velmi výstižně formuloval Prof. George Vithoulkas: „Zdraví znamená být osvobozen od bolesti fyzického těla, dosáhnout pocitu pohody na fyzické rovině; být osvobozen od vášně, čehož důsledek je stav dynamického klidu a vyrovnanosti na emocionální rovině; a být osvobozen od sobeckosti na mentální rovině, což má za následek absolutní ztotožnění se s Pravdou.“ (1)
Cílem tedy je, aby člověk po léčbě zůstal zdráv na všech úrovních, bez potřeby jakýchkoliv léků. Pokud to kvůli závažnosti a stádiu nemoci není možné, tak alespoň zabránit dalšímu rozvoji choroby tak, aby se nemusely zvyšovat dávky alopatických léků. U nevyléčitelných případů je cílem snížit utrpení nemocného na minimum a zajistit maximální komfort po zbytek života. I zde má homeopatie znamenité výsledky a dokázala již mnohokrát prodloužit život při současném zachování kvality života, komfortu a schopnosti „nemocného“ být aktivní a tvořivý.
Použitá literatura: 1. George Vithoulkas – Homeopatická věda, nakl. Alternativa, 1997, ISBN: 80-85993-35-X
AUTOR: Petr Hoffmann, www.hpph.cz
