Kdybychom se měli zamyslet, co patří k nejčastějším předmětům, které doprovázejí moderního člověka do kanceláře a mnohdy i na další pracoviště, zřejmě by v našich tipech dominovaly nejvíce dva následující předměty: mobil a krabička s jídlem. Tradiční aktovka nabitá lejstry a dalšími potřebnými předměty je už dávno pasé.
Mobil je pochopitelný, ale proč právě krabička s jídlem? Třeba proto, že organismus bez potřebných živin a svízelně překonávající pocit hladu dokáže hodně potrápit. Takže se zdá, že jídlo v krabičce by se v pomyslném konkurzu umístilo na jednom z prvních míst.
Fenomén dnešní doby – vždy připraven
Domníváte se, že jsme zapomněli na existenci restaurací a dalších stravovacích zařízení? Samozřejmě že ne. Ale jednoznačným trendem naší doby, zvláště v době covidové a postcovidové, je zahánění hladu na pracovišti potravinami vlastnoručně připravenými nebo objednanými na zákazku a zabalenými do plastových krabiček. Buď jde jen o několik soust s tím, že dotyčný se hodlá – podle anglosaského vzoru – pořádně najíst až večer, nebo se jedná o plnohodnotný a nutričně vyvážený pokrm představující skutečný oběd.
Ať už je obsah krabiček jakýkoliv, účel jejich použití je jasný: maximálně ušetřit pracovní dobu, energii a peníze a popřípadě se rovněž vyhnout místům s větším množstvím lidí. Nemáte hlad v poledne? Změnil se čas jednání nebo se schůzka protáhla? Nevadí. Jídlo je připraveno a způsobně čeká, až budete mít chvilku. Nemusíte se zdržovat žádným přesunem, výběrem jídla, čekáním na účet a podobně. Nemusíte se ani obávat, že vám snad nebude chutnat; obsah krabičky jste určili sami.
Ekonomická a zdravotní stránka věci
Tímto způsobem vlastního stravování se rozhodně nepřipravujete o benefity ve formě příspěvků na stravu. Drtivá většina zaměstnavatelů totiž poskytuje svým pracovníkům stravenky a za ně můžete koupit suroviny na víkendové vaření nebo zaplatit nedělní rodinný oběd v restauraci. A i když organizace přispívá na stravování zaměstnancům jinak, vždy se dá nějak zařídit, že o to, co vám náleží nepřijdete.
Důležitjěší je skutečnost, že obsah krabiček si sami kontrolujete a přizpůsobujete specifickým potřebám vlastního organismu. Dnes už se asi nedohledá, kdo si přinesl historicky první krabičku, ale s velkou pravděpodobností to byla osoba trpící nějakou potravinovou alergií nebo podstupující speciální dietu. Avšak i naprosto “normální” a zdravý člověk by si měl hlídat, co si nechá přicházet do těla. A komu chybí na plánování nutričně ideálního oběda čas nebo erudice, může využít služeb nutričních poradců s spolupracujících s firmami s krabičkovou dietou. Jídlo bude vždy tam, kde ho budete potřebovat, aniž byste hnuli prstem (kromě vyplnění objednávky).
Vracíme se v čase?
Ačkoli pohled na jídlo – vzhledem k jeho prokazatelnému nadbytku v naší části světa – se docela proměnil, vlastní donáška jídla do zaměstnání není žádnou novinkou. Děti lidem z rodiny nosily na poledne na pole nebo do továrny jídlo z domu v kastrůlku, jehož obsah každý zkonzumoval tiše a sám. Výše postavení pracovníci chodili na oběd domů, pokud to bylo technicky možné.
Takzvané závodní stravování je podobně jako školní jídelny do značné míry plodem komunistické éry. Rozhodně nechceme vylévat s vaničkou i dítě a říkat, že to všechno bylo špatně. Tradici školních jídelen nám lidé ze Západu oprávněně závidí; maminkám šetří čas, a že se dítě skutečně řádně nají, v jídelně snáze ohlídají. Nicméně dnešní doba přeje individualismu a dospělí o tento způsob příjmu potravy ne vždycky stojí. Je to svého druhu intimní soukromý rituál, u kterého si vybíráme, s kým jej budeme sdílet.
Vadí vám chodit na oběd s lidmi, se kterými pracujete? Jak moc potřebujete jíst během pracovní doby?
