K Primal Blueprint jsem se dostal v průběhu roku 2011, těsně po dokončení studia oboru Číšník na Integrované střední škole – centru odborné přípravy ve Valašském Meziříčí. V té době se začaly na sociálních sítích objevovat zmínky o paleo/primal stravování, a mě, jako člověka z oboru gastronomie, to samozřejmě zaujalo – už jen tím, že se jednalo o pravý opak toho, co jsme se ve škole o výživě učili.

V té době jsem vážil něco okolo 120 kilogramů a má postava splňovala snad všechno, co si můžete představit pod slovy „opak atletické“.  Možnost zhubnout bez nějakého většího cvičení se mi líbila a rozhodl jsem se to zkusit.

Přes prvotní nesouhlas a obavy mého praktického lékaře (v podobě mojí mamky) jsem se v půlce roku 2012 pustil do prvních experimentů s paleo stravováním. Vyřazení obilovin pro mě nebyl až takový problém – když byla možnost, vždycky jsem se radši najedl něčeho bez chleba – takže problémům spojenými s omezením sacharidů, tzv. „sacharidové chřipce“ jsem se naštěstí prakticky vyhnul. Mimochodem – po několika krevních testech i mamka uznala, že na paleo stravování není zjevně vůbec nic špatného a od lékařského „sýčkování“ ve stylu „to nejde dlouhodobě, bude ti chybět energie/živiny/rozhodíš si krevní obraz“, upustila.

Postupem času, kdy se mé vědomosti ohledně stravy lovců a sběračů rozšiřovaly, si změn, které u mě proběhly, začali všímat i mí přátelé a nejbližší okolí. Obyčejné vysvětlování, že za vším je jenom změna stravování (v té době pro mě byl pojem „sport“ velmi vulgárním slovem) pro ně sice bylo zajímavé, ale nedokázal jsem je dostatečně přesvědčit a motivovat ke změně.